„Ježíš udělal i mnoho dalších věcí. Kdyby se měly všechny dopodrobna zapsat, myslím si, že by na ty popsané svitky nebylo na celém světě dost místa“ (Jan 21:25)
Ježíš Kristus a první zázrak zapsaný v Janově evangeliu proměňuje vodu ve víno: „Třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na hostinu byli pozvaní i Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ Ale Ježíš jí odpověděl: „Ženo, to přece není naše starost. Můj čas ještě nepřišel.“ Jeho matka pak řekla těm, kdo obsluhovali: „Udělejte, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných nádob na vodu, jak to vyžadovaly očišťovací předpisy Židů. Do každé se vešly dvě nebo tři míry. Ježíš řekl sloužícím: „Naplňte nádoby vodou.“ A tak je naplnili až po okraj. 8 Pak jim řekl: „Teď trochu naberte a doneste to vedoucímu hostiny.“ Udělali to tak. Když vedoucí hostiny ochutnal vodu přeměněnou ve víno (nevěděl, odkud je, i když sloužící, kteří vodu nabírali, to věděli), zavolal ženicha a řekl mu: „Každý nejdřív podává dobré víno, a když už hosté hodně vypili, podává to horší. Ty jsi nechal dobré víno až na teď.“ To, co Ježíš udělal v galilejské Káně, byl první z jeho zázraků a tím zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něj uvěřili“ (Jan 2:1–11).
Ježíš Kristus uzdravuje syna králova služebníka: „A znovu přišel do galilejské Kány, kde přeměnil vodu ve víno. Byl tam jeden královský úředník z Kafarnaum, který měl nemocného syna. Když se totiž doslechl, že Ježíš přišel z Judeje do Galileje, vydal se za ním a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože byl na pokraji smrti. Ale Ježíš mu řekl: „Pokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte.“ Královský úředník ho prosil: „Pane, pojď, než moje dítě zemře.“ Ježíš mu řekl: „Jdi domů, tvůj syn žije.“ A on uvěřil Ježíšovým slovům a odešel. Když byl ještě na cestě, přicházeli mu naproti jeho otroci a řekli mu, že jeho chlapec žije. Zeptal se jich tedy, odkdy je mu lépe. Odpověděli mu: „Horečka ustoupila včera v jednu hodinu odpoledne.“ Tehdy si otec uvědomil, že to bylo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ A tak uvěřil on i celá jeho domácnost. To byl druhý zázrak, který Ježíš provedl, když přišel z Judeje do Galileje“ (Jan 4:46–54).
Ježíš Kristus uzdravuje v Kafarnaumu muže posedlého démonem: „Sešel do galilejského města Kafarnaum a o sabatu tam vyučoval. A lidé žasli nad tím, jak vyučoval, protože mluvil s autoritou. V synagoze byl člověk posedlý démonem, nečistým duchem, a hlasitě vykřikoval: „Co po nás chceš, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím přesně, kdo jsi. Jsi Boží Svatý!“ Ale Ježíš ho ostře napomenul: „Mlč a vyjdi z něho!“ A tak démon před jejich zraky mrštil tím mužem na zem a vyšel z něho, aniž mu ublížil. Všechny to ohromilo a začali si mezi sebou říkat: „Slyšíte, jak mluví? S autoritou a mocí rozkazuje nečistým duchům, a oni vychází!“ A zprávy o něm se šířily do všech koutů toho kraje“ (Lukáš 4:31–37).
Ježíš Kristus vyhání démony v zemi Gadarenů (nyní Jordánsko, východní část Jordánu, poblíž Tiberiadského jezera): „Když se dostal na druhý břeh do kraje Gadarenských, přiblížili se k němu dva muži posedlí démony, kteří vyšli od hrobek. Byli neobvykle zuřiví, a nikdo proto neměl odvahu tou cestou chodit. Začali křičet: „Co po nás chceš, Boží Synu? Přišel jsi sem, abys nás trápil před stanovenou dobou?“ V dálce se páslo velké stádo prasat. Démoni tedy začali Ježíše prosit: „Pokud nás chceš vyhnat, pošli nás do toho stáda.“ Řekl jim: „Jděte!“ A tak vyšli z těch dvou mužů a vstoupili do prasat. Nato se celé stádo vrhlo ze srázu do moře a utopilo se. Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli o všem, co se stalo, i o mužích posedlých démony. A celé město se vydalo za Ježíšem, a když ho uviděli, naléhali na něj, aby z jejich kraje odešel“ (Matouš 8:28–34).
Ježíš Kristus uzdravuje tchyni apoštola Petra: „ Když Ježíš přišel do Petrova domu, viděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. A tak se dotkl její ruky a horečka ustoupila. Ona pak vstala a začala ho obsluhovat“ (Matouš 8:14,15).
Ježíš Kristus uzdravuje muže, který má ochrnutou ruku: „Jindy o sabatu+ vešel do synagogy a začal vyučovat. A byl tam člověk, který měl ochrnutou pravou ruku. Znalci Zákona a farizeové Ježíše pozorně sledovali, jestli bude uzdravovat o sabatu, protože chtěli najít něco, z čeho by ho mohli obvinit. Věděl ale, jak uvažují, a tak řekl muži s ochrnutou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam. Ježíš jim pak řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno o sabatu konat dobro nebo škodit, zachránit život nebo ho zničit?“ Po všech se rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ Udělal to a jeho ruka byla zase zdravá. Byli však vzteky bez sebe a začali se domlouvat, co s Ježíšem udělají“ (Lukáš 6: 6–11).
Ježíš Kristus uzdravuje muže trpícího otoky (nadměrné hromadění tekutin v těle): „Při jiné příležitosti vešel o sabatu do domu jednoho vůdce z řad farizeů, kam byl pozván na jídlo, a ti, kdo tam byli, ho pozorně sledovali. Byl před ním člověk, který trpěl vodnatelností. Ježíš se tedy obrátil na ty, kdo byli zběhlí v Zákoně, a na farizee a zeptal se jich: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat, nebo ne?“ Oni ale mlčeli. Ježíš se toho člověka dotkl, uzdravil ho a poslal ho pryč. Pak jim řekl: „Kdyby vám v sabatní den spadl syn nebo býk do studny, kdo z vás by ho hned nevytáhl?“ Na to mu nedokázali odpovědět“ (Lukáš 14:1-6).
Ježíš Kristus uzdravuje nevidomého: „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u silnice slepý muž a žebral. Slyšel, že kolem prochází zástup, a tak se ptal, co se děje. Řekli mu: „Ježíš Nazaretský jde kolem!“ Nato zvolal: „Ježíši, Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ Ti, kdo šli vpředu, ho okřikovali, ať je zticha, ale on křičel o to víc: „Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když přišel blíž, Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Ježíš mu tedy řekl: „Získej zrak. Tvá víra tě uzdravila.“ A okamžitě začal vidět, šel za ním a oslavoval Boha. Všichni lidé, kteří to viděli, také vzdávali Bohu chválu“ (Lukáš 18:35–43).
Ježíš Kristus uzdravuje dva nevidomé: „Když odtamtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepí muži a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davida!“ Potom co vešel do domu, ti muži k němu přistoupili a on se jich zeptal: „Věříte, že to můžu udělat?“ „Ano, Pane,“ odpověděli mu. A tak se dotkl jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry.“ A oba začali vidět. Pak jim Ježíš důrazně přikázal: „Ať se to nikdo nedozví.“ Ale oni odešli a vyprávěli o něm po celém kraji“ (Matouš 9:27–31).
Ježíš Kristus uzdravuje hluchého němého: „Když Ježíš odešel z oblasti Tyru, prošel Sidonem a dorazil ke Galilejskému moři přes oblast Dekapole. Přivedli k němu hluchého muže, který špatně mluvil, a velmi ho prosili, aby na něj položil ruku. Vzal si ho stranou od zástupu a pak mu vložil své prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. Vzhlédl k nebi, hluboce vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: „Otevři se.“ V tu chvíli začal slyšet, vada řeči zmizela a on mohl normálně mluvit. Ježíš jim nařídil, aby o tom nikomu neříkali. Ale čím víc jim to nařizoval, tím víc to rozhlašovali. Byli tím neskutečně ohromeni a říkali: „Všechno, co udělal, je dobré. Dokonce vrací hluchým sluch a němým řeč.““ (Marek 7:31–37).
Ježíš Kristus uzdravuje malomocného: „Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho úpěnlivě prosil: „Pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“ Ježíšovi ho bylo líto. Vztáhl k němu ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci! Ať jsi zdravý.“ Malomocenství okamžitě zmizelo a byl zdravý“ (Marek 1:40–42).
Uzdravení deseti malomocných: „Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. A když vcházel do jedné vesnice, setkal se s deseti malomocnými muži. Postávali opodál a volali: „Ježíši, Učiteli, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A zatímco odcházeli, byli uzdraveni. Jeden z nich se, potom co zjistil, že je zdravý, vrátil a hlasitě oslavoval Boha. Padl tváří k zemi k Ježíšovým nohám a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Copak jich nebylo uzdraveno* všech deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Nikdo jiný se nevrátil, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“ Pak mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.““ (Lukáš 17:11-19).
Ježíš Kristus uzdravuje paralytiku: „Potom byl židovský svátek a Ježíš odešel do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, nazývaný hebrejsky Betzata, s pěti sloupořadími. Leželo v nich mnoho nemocných, slepých, chromých a lidí s ochrnutými končetinami. Byl tam také jeden muž, který byl nemocný let. Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš se uzdravit?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se čeří voda, a než tam dojdu, sestoupí do něj někdo jiný.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď!“ Ten člověk se okamžitě uzdravil, vzal si své lehátko a začal chodit“ (Jan 5:1-9).
Ježíš Kristus uzdravuje epileptika: „Když přišli k zástupu lidí, přistoupil k němu jeden člověk, poklekl před ním a prosil ho: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má epilepsii a je na tom špatně. Často padá do ohně nebo do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nedokázali ho uzdravit.“ Ježíš řekl: „Nevěřící a pokřivená generace, jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte mi ho sem.“ Potom Ježíš démona ostře napomenul a ten z něj vyšel. V tu chvíli se chlapec uzdravil. Učedníci pak přišli za Ježíšem a soukromě se ho zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Odpověděl jim: „Protože máte malou víru. Ujišťuji vás, že když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí. Nic pro vás nebude nemožné.““ (Matouš 17:14–20).
Ježíš Kristus dělá zázrak, aniž by to věděl: „Cestou tam se na Ježíše tlačily zástupy lidí. A byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením a nikdo ji nedokázal vyléčit. Přiblížila se k němu zezadu, dotkla se třásní jeho oděvu a okamžitě přestala krvácet. „Kdo se mě to dotkl?“ zeptal se Ježíš. Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, kolem je spousta lidí, kteří se na tebe tlačí.“ Ale Ježíš opakoval: „Někdo se mě dotkl. Cítil jsem, jak ze mě vyšla síla.“ Když žena viděla, že neunikla pozornosti, celá rozechvělá k němu přišla, padla před ním na kolena a přede všemi řekla, proč se ho dotkla a jak se okamžitě uzdravila. Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.““ (Lukáš 8:42–48).
Ježíš Kristus uzdravuje na dálku: „Když Ježíš ke svým posluchačům domluvil, vešel do Kafarnaum. Jeden místní důstojník měl otroka, kterého měl velmi rád. Ten byl vážně nemocný a umíral. Když důstojník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho otroka uzdravil. Přišli za Ježíšem a naléhavě ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal, protože miluje náš národ a postavil nám synagogu.“ Ježíš s nimi tedy šel. Když už se ale blížil k domu, důstojník poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, nechci tě obtěžovat, protože si nezasloužím, abys vešel pod mou střechu. Ani jsem se nepovažoval za hodného, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a můj sluha se uzdraví. Vždyť i já mám své nadřízené a zároveň mám pod sebou vojáky. A řeknu jednomu: ‚Jdi!‘, a on jde a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“ Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to. Obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám, že ani mezi Izraelity jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“ A když se poslové vrátili do domu, zjistili, že otrok je zdravý“ (Lukáš 7:1-10).
Ježíš Kristus uzdravuje ženu s postižením: „O sabatu pak vyučoval v jedné synagoze. Byla tam žena, která byla úplně sehnutá a vůbec se nemohla narovnat, protože ji 18 let trápil duch slabosti. Když ji Ježíš uviděl, oslovil ji a řekl: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“ Položil na ni ruce, a ona se okamžitě narovnala a začala oslavovat Boha. Ale představený synagogy se rozhořčil, protože Ježíš ji uzdravil o sabatu, a řekl zástupu: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat. V těch tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne o sabatu.“ Pán mu však odpověděl: „Pokrytci, copak každý z vás o sabatu neodvazuje od stání svého býka nebo osla a neodvádí ho, aby mu dal napít? Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?“ Když to řekl, všichni jeho odpůrci se zastyděli, ale celý zástup se začal radovat ze všech skvělých věcí, které udělal“ (Lukáš 13:10–17).
Ježíš Kristus uzdravuje dceru fénické ženy: „Ježíš pak odtamtud odešel a vydal se do okolí Tyru a Sidonu. Jedna Féničanka z toho kraje přišla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davida! Má dcera je posedlá démonem a hrozně trpí.“ Ale neodpověděl jí ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a začali na něj naléhat: „Pošli ji pryč. Jde za námi a pořád křičí.“ Řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím z izraelského národa.“ Ale ta žena přišla blíž, klaněla se mu* a prosila: „Pane, pomoz mi!“ Odpověděl jí: „Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psíkům.“ Řekla mu: „Ano, Pane, ale i psíci přece jedí drobky, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Ježíš jí na to řekl: „Ženo, máš velkou víru. Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A v tu chvíli se její dcera uzdravila“ (Matouš 15:21–28).
Ježíš Kristus končí bouři: „Potom nastoupil do člunu a za ním jeho učedníci. Náhle se na moři strhla prudká bouře, takže se vlny přelévaly přes člun, ale Ježíš spal. Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Pane, zachraň nás, jde nám o život!“ Řekl jim však: „Proč se tak bojíte? To máte tak malou víru?“ Potom vstal, pokáral vítr a moře a nastal velký klid. Učedníky to ohromilo a říkali si: „Kdo je ten člověk? Vždyť ho poslouchá i vítr a moře!““ (Matouš 8:23-27). Tento zázrak ukazuje, že v pozemském ráji již nebudou bouřky nebo záplavy, které způsobí katastrofy.
Ježíš Kristus kráčí po moři: „Potom co je poslal pryč, vyšel na horu, aby se o samotě modlil. Když nastala noc, byl tam sám. To už byl člun daleko od břehu a bojoval s vlnami, protože proti němu vanul silný vítr. Ale během čtvrté noční hlídky se Ježíš blížil k učedníkům a kráčel po moři. Když ho zahlédli, jak jde po moři, vyděsili se. „To je přízrak!“ volali a křičeli strachem. Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“ Petr mu řekl: „Pane, pokud jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě.“ „Pojď!“ řekl. A tak Petr vystoupil z člunu a šel po vodě směrem k Ježíšovi. Ale když viděl, jak silný je vítr, dostal strach. Začal klesat a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš okamžitě natáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „To máš tak malou víru? Proč jsi začal pochybovat?“ A když vstoupili do člunu, vítr se utišil. Potom se mu ti, kdo byli ve člunu, poklonili a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!““ (Matouš 14:23–33).
Zázračný broskev: „Jednou stál Ježíš u Genezaretského jezera a zástup lidí se na něj tlačil, aby slyšel Boží slovo. Ježíš si všiml, že na břehu jezera jsou dva čluny a že rybáři, kteří z nich vystoupili, perou sítě. Nastoupil do člunu, který patřil Šimonovi, a poprosil ho, aby odrazil kousek od břehu. Potom se posadil a vyučoval zástup z člunu. Když domluvil, řekl Šimonovi: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte sítě k lovu.“ Šimon mu odpověděl: „Učiteli, dřeli jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvůj příkaz sítě spustím.“ Když to udělali, chytili* tolik ryb, že se jim sítě začaly trhat. Zamávali tedy na své společníky v druhém člunu, aby jim přijeli pomoct. Když přijeli, naplnili oba čluny, až se skoro potápěly. Jakmile to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena a řekl: „Odejdi ode mě, Pane, protože jsem hříšný člověk.“ Petra i těch, kdo byli s ním, se totiž nad tím úlovkem zmocnil úžas a stejně reagovali i Zebedeovi synové Jakub a Jan, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Odteď budeš chytat lidi.“ A tak se s čluny vrátili ke břehu, všechno opustili a následovali ho“ (Lukáš 5:1–11).
Ježíš Kristus rozmnožuje chleby: „Potom se Ježíš vydal na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře. A následoval ho velký zástup lidí, protože viděli, jak zázračně uzdravuje nemocné. Ježíš vyšel na horu a tam si sedl se svými učedníky. Blížil se židovský svátek Pesach. Když Ježíš zvedl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, zeptal se Filipa: „Kde koupíme chleba, aby se mohli najíst?“ Ale ptal se ho, jen aby ho vyzkoušel. Věděl totiž, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Nestačily by chleby ani za 200 denárů, aby každý dostal aspoň kousek.“ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Řekněte jim, ať se posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak si všichni posedali. V zástupu bylo asi 5 000 mužů. Ježíš vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je mezi ty, kdo tam seděli, a podobně to udělal i s rybami. Každý dostal, kolik chtěl. Když se dosyta najedli, řekl svým učedníkům: „Sesbírejte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sesbírali je tedy a úlomků po těch, kdo se najedli z pěti ječných chlebů, bylo 12 plných košů. Když lidé viděli tento zázrak, říkali: „To je opravdu ten prorok, který měl přijít do světa.“ Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám na horu“ (Jan 6:1–15). Po celé zemi bude hojnost jídla (Žalmy 72:16; Izajáš 30:23).
Ježíš Kristus vzkříší syna vdovy: „Krátce nato cestoval do města Nain a jeho učedníci a velký zástup šli s ním. Když přicházel k městské bráně, právě vynášeli mrtvého. Byl to jediný syn své matky, která byla navíc vdova. Doprovázelo ji velké množství lidí z města. Jakmile ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač.“ Nato přistoupil k márám, dotkl se jich a nosiči se zastavili. Pak řekl: „Mladý muži, říkám ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil, začal mluvit a Ježíš ho vrátil matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Objevil se mezi námi velký prorok“ a „Bůh obrátil pozornost ke svému lidu.“ Zpráva o tom, co Ježíš udělal, se rozšířila po celé Judeji a po celém okolí“ (Lukáš 7:11-17).
Ježíš Kristus vzkříší dceru Jairuse: „Když ještě mluvil, dorazil jistý zástupce prezidenta synagogy a řekl:„ Vaše dcera je mrtvá; už vás neruší učitele. “Zatímco ještě mluvil, za představeným synagogy přišel někdo z jeho domu a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela, už Učitele neobtěžuj.“ Když to Ježíš slyšel, ujistil Jaira: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když vcházel do domu, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jana, Jakuba a dívčiných rodičů. Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte. Vždyť nezemřela, ale spí.“ Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela. Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“ A vrátila se do ní životní síla a okamžitě vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo“ (Lukáš 8:49-56).
Ježíš Kristus vzkříší svého přítele Lazara, který zemřel před čtyřmi dny: „Ježíš ještě nevešel do vesnice, ale byl pořád na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, viděli, že rychle vstala a vyšla ven, šli za ní, protože si mysleli, že jde plakat k hrobce. Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a když ho uviděla, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, rozrušilo ho to a hluboce vzdychl. Zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat.“ Ježíšovi vyhrkly slzy. Nato Židé říkali: „Podívejte se, jak ho měl rád!“ Ale někteří z nich se ptali: „Když otevřel oči slepému, nemohl zabránit, aby tento člověk zemřel?“
Ježíš znovu hluboce vzdychl a šel k hrobce. Byla to vlastně jeskyně a k jejímu vchodu byl přivalený kámen. Ježíš přikázal: „Odvalte ten kámen.“ Marta, sestra zesnulého, mu řekla: „Pane, teď už určitě zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že když uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ A tak kámen odvalili. Ježíš vzhlédl k nebi a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Sice jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli lidem, kteří tu stojí, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“ Když to řekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Muž, který byl mrtvý, vyšel ven. Nohy a ruce měl ovázané pruhy látky a také obličej měl ovázaný látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho, ať může chodit.““ (Jan 11:30-44).
Poslední zázračný broskev (krátce po vzkříšení Krista): „Když začalo svítat, Ježíš stál na břehu, ale učedníci nepoznali, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Děti, máte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme!“ Řekl jim: „Hoďte síť napravo od člunu a něco ulovíte.“ Hodili ji tedy a chytili tolik ryb, že ji nedokázali vytáhnout. Učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr slyšel, že je to Pán, oblékl si svrchní oděv, protože byl nahý, a skočil do moře. Ostatní učedníci ale připluli v člunu a vlekli síť s rybami. Nebyli daleko od břehu, jen asi 90 metrů“ (Jan 21:4-8).
Ježíš Kristus udělal mnoho dalších zázraků. Umožňují nám posílit naši víru, povzbudit nás a nahlédnout do mnoha požehnání, která budou v ráji. Písemná slova apoštola Jana velmi dobře shrnují ohromný počet zázraků, které Ježíš Kristus udělal, jako záruka toho, co se stane v ráji: „Ježíš udělal i mnoho dalších věcí. Kdyby se měly všechny dopodrobna zapsat, myslím si, že by na ty popsané svitky nebylo na celém světě dost místa“ (Jan 21:25).
***
Další články o studiu Bible:
Tvé slovo je lampou mým nohám a světlem mé stezce (Žalm 119:105)
Proč Bůh dopouští utrpení a zlo?
Co dělat před velkým soužením?
Jazyková nabídka pro více než sedmdesát jazyků, přičemž v každém z nich je napsáno šest hlavních biblických článků…
Table of contents of the http://yomelyah.fr/ website
Čtěte Bibli každý den. Tento obsah zahrnuje vzdělávací články o Bibli v angličtině, francouzštině, španělštině a portugalštině (pomocí Překladače Google vyberte jeden z těchto jazyků a také jazyk dle vlastního výběru, abyste porozuměli obsahu těchto článků)…
***